Vyšší cíle hrdinů - kapitola druhá - ,,Pouta nového života''

9. února 2011 v 21:17 | Koň |  [FF]Vyšší cíle hrdinů
Tak a je tu další díl :)


Koň s Krák, nebo-li Michelle s Eitin se trmácely cestou Babamovi v patách už nějakou tu chvilku. Šly..šly..šly.. potom taky šly.. a abych nezapomenula.. tak pořád šly. Michelle se snažila vybavit si mapu Siwa Islandu, kterou vlastně viděla jenom dvakrát.
,,Joo nějaký pitomý malý ostrůvek, to sem si mohla myslet, že tak pitomě malý nebude a že ho nemůžeme proběhnout tak ,rychle' jako v skutečném.. teda.. ehm fiktivním GF.. jaké je vůbec měřítko..'' mumlala si Koň sama pro sebe, mezi myšlenkami na bolavé nohy, zimu, kafe, hlad, spánek, přetékající sklady v Grepolisu a DK a podobné problémy zatěžující její překofeinovaný mozek. Z vypočítávání měřítka mapy GF do skutečnosti, které vlastně nebylo ničím podloženo a tak bylo úplně na nic, jí vyrušilo šplouchání vlnek oceánu, které se ozývalo kdesi v dálce, které jí dodalo energii pro další kroky. Voda byla vždycky její živel. Stromů ubývalo a i růžových hnusů kolem bylo méně a méně, Michelle to velmi ocenila, protože to znamenalo, že z ní nebude v nejbližší době mrazený Koňský salám, trmácet se polem, lesem, přes žůžové potvory v mokrém pyžamu není žádný med. Krák vedle ní vypadala v pohodě, s těmi pár větvičkami v hlavě docela spokojeně a taktéž ji zvuk vln dodal elán do dalšího pochodu. Babama se stále táhl jak smůla. Konečně zahlédla Babamovu chatrč. Kafeeee zněla její jediná myšlenka, žlutý skřítek, který poletoval před plotem chatrče však jako hrnek pořádně silného kafe moc nevypadal.
,,To je Efe,'' představil Babama skřítka a prošel mezerou v plotě, která tady nejspíš sloužila za vrátka. Koň s Krák Babamu následovaly do domu s červenou střechou, hned vedle něj byl dům s modrou střechou, ale ten se tvářil docela pustě. Vpustil je dovnitř a Koň pocítila jak jí naplňuje teplo. Domov, sladký domov, zakručelo jí v břiše. Chodbou se dostali do útulné místnosti s křesly a, z toho byla Michelle nadšená nejvíc, krbem. Krb, ach ano krb. Praskající polínka, skotačící plamínky vydávající příjemné teplo.
,,Ten pokoj nalevo je od tebe, Eitin. Ten druhý zprava od Michelle. Máte tam obě suché oblečení. Běžte se převléknout a pak se sem vraťte, určitě máte hlad a je čas na snídani.'' vytrhl Babama Michelle z přemýšlení o tom rozkošném daru jménem krb. Poté zmizel kamsi nahoru po poloskrytém schodišti.
,, A na vysvětlování'' zamumlala Koň a její žaludek si začal prozpěvovat
,,Snídaně, snídaně, už tu bude snídaně.'' vydala se tedy ke svým dveřím, aby to sfoukla co nejdřív a k popěvku svého žaludku dodala druhý hlas
,, Kofein, kofein, kofeiníček, chci kofeinu plný hrníček. Pepsi, kafe, kofola a to pořád dokola..''



Vtrhla do velké místnosti s úžasně prostornou postelí do které měla chuť sebou ihned praštit, setrvala však ještě na místě a prozkoumala i další kouty, psací stůl, kniha, truhla a.. ano! Suché a čisté oblečení se na ní smálo z vršku oné truhly. Popadla krátkou bílou halenku a ne o moc delší sukni.
,,No juchů, budeme tu jako modelíny, víc odkrývá než zakrývá.'' uchichtla se a v tom jí zaujaly další dveře, které by možná znamenaly, že..
,, Koupelnaaa!'' halenku i se sukní zpět na truhlu a nadšeně hleděla na vanu plnou kouřící se vody, vysoukala se z té mokré hrůzy co na sobě měla a vklouzla do vody a nechala se omývat teplou vodou a zaposlouchala se do tichého vrčení přitékající čisté vody vypuzující tu obsahující zrnka písku, bláta a různých jiných ošklivostí, které se jí zachytily ve vlasech při tom nešťastném pádu. Tak počkat, cože?! Okamžitě se probrala a posadila se.
,,Ona ta voda.. ehm jak se tomu nadává.. CIRKULUJE?! Tady to zná něco jako filtr?'' hulákala na svůj odraz v zrcadle
,, No a proč ne? Jsme v GF, virtuální svět, nepamatuješ se? Tady je možné cokoli, kámo.'' odvětil odraz.
,, No jasně, že to vůbec řeším žeano..'' řekla na to Koň a popadla jakousi krabičku s něčím, co se tvářilo jako čistící prostředek pro osoby. Vydrhla se od hlavy až k patě a trochu jí znepokojilo, že nevidí kondicionér nebo rozčesávač na její dlouhé háro, protože bez těchto cerepetiček z nich bude beton a zláme si na nich ten hřeben co je na stolku hned vedle nějakých kožených řemínků a čistých ručníků.
,,Ach jo, to je hrůza, ani korektor na pupínky nemám, kdo s tím mým opupínkovaným má chodit po venku..'' zadívala se do zrcadla a zkoprněla úžasem.
,,Joooo pupínky jsou pryč, kam se hrabe nějaký garnierr, vichy a jánevímcoještě! GF to je to co má pleť potřebuje'' vyskočila z vany a ztropila v koupelně jakýsi oslavný tanec na mokré podlaze jí však podjela noha a plácla sebou jak široká tak dlouhá doprostřed místnosti.
,,Ještě, že mě nikdo neviděl..'' posbírala se ze země, osušila se, oblékla si nové oblečení a usoudila, že to zas taková hrůza nebude, že se v tom docela chodit dá a že jí to docela sluší a že možná přežije i to, že to není černé ani s nápisem nějaké její oblíbené skupiny v tom si uvědomila, že nikde nevidí boty.
,,Hmm.. no co chodit bos je prý zdravé.'' řekla optimisticky a vyrazila vyhovět svému zmučenému žaludku.

Když nakoukla dovnitř, Krák už tam byla. Neohroženě tedy vešla do místnosti a sedla si do jednoho z křesel kolem kulatého stolu, který se tu odkudsi zjevil. Na příhodu v koupelně už skoro zapomněla, protože jí zase popadl deficitův kraví oblak.
,,Myslíš, že tu mají něco, jako 3v1?'' zaúpěla ospale.
,,No, neříkají tomu sice kafe, ale něco podobného tu mají…a cukr máš před sebou na stole.'' ozval se hlas za nimi hlas, který rozhodně nepatřil Babamovi. Překvapeně se otočila, aby zjistila kdo je jeho původcem. Stál tam kluk asi v jejich věku v hnědých šortkách a hnědé vestě na bílé košili. ,,Hmm rozhodně mu to zakrývá víc než ty naše sukně a halenky, diskriminace..'' pomyslela si, ale hodnotila dál. Temné delší vlasy měl sčesané přes levé oko, ještě si všimla, že to pravé má zvláštní modrozelenou barvu. Po chvilce se kluk uchechtl, přehnaně se uklonil a představil se. ,,Říkejte mi Damien. Objevil jsem se tu už předevčírem.'' prošel kolem a posadil se do křesla po Krakinině levici. Naložil si něco podobného salátu a nalil do tří hrníčků to, co nejspíš měla být káva. Jeden z nich položil před Michelle, která jej s ,,Díky'' nadšeně popadla a ochutnala. ,,Mňááááám'' pomyslela si a vychutnávala si každý doušek.
,,Smím vědět vaše jména?'' zeptal se skoro šeptem.
,,Naše, kterýma se oslovujeme, nebo ty, co nám dal stařík Ba?'' zeptala se Koň stále očkem zkoumajíc tu blahodárnou tekutinu v hrníčku.
,,To je samozřejmě jedno. Ty, které vám dal mudrc, jsou místní. Prostě ví, jak se tady jmenujeme. Ale vy si klidně můžete jméno pozměnit, nebo nějak nakombinovat. Něco jako občanky tu nevedou.'' Pokrčil rameny Damien.
,,Ha! Tak to je fajn! V tom případě..'' Koň se zamyslela jak spojit Koň a Michelle, když si vzpomněla na Da Vinciho a Járu Da Cimrmana.
,,Michelle da Koň'' Krák vedle ní vybuchla smíchy. Koňovi taktéž cukalo koutky, spokojena s vlastním uměleckýcm výtvorem. Damien se snažil pobrat, co je tu tak k smíchu, když se ozvala Krák.
,,Kdybych chtěla pokračovat ve stejném duchu, asi bych vymyslela něco jako ,Eitin von Krák', ale stačí Eitin.''
Teď vybuchla smíchy Koň, chtěla dodat, že dva géniové by tu stačili, ale to by ji asi moc nerozuměli, jako ovšem vždy, když se z jejích útrob ozývá hrbatý padající ze schodů (myšlen jest její smích). A tu se zase znenadání zjevil Babama.
,,Takže už jste se seznámili, to je mi milé.'' řekl s úsměvem a posadil se vedle Damiena, páté křeslo vedle Michelle zůstalo prázdné.
,,Ono, očekávám ještě jednoho. Měl by dorazit během dne. Na večeři už tu ale bude. Tak, pusťme se do jídla…vidím, že Damien už si posloužil. Tak, děvčata, nestyďte se. Jen jezte, musíte mít hlad.'' vysvětlil Babama s úsměvem a sám se pustil do něčeho, co vypadalo jako kříženec chleba a palačinky. Koň chňapla po něčem co jí připomnělo housku se sýrem a s chutí se do ní pustila. Krák vedle ní si odsypala nějakou směs co vypadala jak pro veverky a k tomu cosi fialového na zapití. Hodila očkem po Damienovi a všimla si, že pokukuje po Krák. Nasadila vševědoucí úsměv, usoudila, že z toho něco bude a dál spokojeně uždibovala z housky. Pak, ale usoudila, že Babama už nejspíš dojedl a tak má určitě plno času na to aby zodpověděl pár otázek
,,Hele, pane Ba, jak jsme se sem vlastně dostali? A jak dlouho tu budem nebo jak? Mně se totiž domů vůbec nechce. Je to tam hrůza. A jak se nadává tady tomu?'' vychrlila na něj a zamávala s hrníčkem Saphaelského kafe.

Babama se usmál.
,,Samozřejmě, že vám všechno povím. I když jsem myslel, že počkáme, než budeme všichni, abych se neopakoval...ale Damien to ze mě vytáhl hned po svém příchodu, takže vám taky neublíží, když to uslyšíte hned. A tomu nápoji se říká dweo.''
Koň se koukla do svého prázdného hrníčku a usoudila, že dweo zní velice mňamkózně. Babama si loknul jakési šťávy, která měla podivně žlutozelený odstín a spustil.
,,Jak asi víte, Saphael na tom není zrovna nejlépe. Temné síly se ho snaží zničit…všude jsou divoká zvířata, příšery, které útočí na lidi. Kdysi nás chránili Skřítčí Králové, ale před nějakou dobou se oslabili válkami mezi sebou. Skřítků je málo. A proto, aby temné síly nezvítězily, skřítci se rozhodli spojit své životy s některými lidmi. Těm se říká ,Skřítčí poslové´. Prakticky jde o to, že skřítek a člověk propojí své duše a člověk tím pádem přestává být obyčejným člověkem, začíná být spíš duchovním stvořením. Někdo říká, že poslové jsou nesmrtelní, ale není to pravda. Je fakt, že po jakési ,smrti´se jejich tělo spolu věcma, které mají připoutané k duši, dokáže díky spojení se skřítkem rozplynout a nabýt hmotné podoby díky speciálním krystalům, ke kterým lze svou duši připoutat, ale existují způsoby, jak takové duchovní stvoření zabít nadobro. A nyní, v těchto temných časech, potřebujeme více poslů. Problém je, že na Saphaelu není dost dětí, které se se skřítky nejsnáze propojí. Proto jsme se rozhodli sem dovést i děti z jiných světů. Samozřejmě jste mohli přijít jen dobrovolně, po té, co jste dali kladný souhlas na dopis, jenž vám byl zaslán.'' domluvil mudrc a rozhlédl se po místnosti.
,,Dopis?'' hleděla Michelle.
,,V našem světě jsme to dostali ve formě mailu.'' zamumlal Damien nezúčastněně.
,,My máme být poslové?'' zeptala se Krák přímo.
,,Pokud se dokážete spojit se skřítky, tak ano. Samozřejmě to je čistě na vás…ikdyž z vlastní zkušenosti vím, že lidé, kteří se jednou se skřítkem potkají a vytvoří si s ním nějaké pouto…už se od něj nikam nehnou, ať jsou odkudkoli.'' Babama mluvil klidně.
Zbytek snídaně dojedli mlčky. Babama se poté opět zmiznul nahoru po schodech. Damien vstal od stolu a pohlédl na obě dívky.
,,Nechcete se projít po okolí? Nepůjdeme daleko. Ale tady kolem to je hezké a můžu vám ukázat pláž.''usmál se na Krák a Michelle utvrdil v tom, co zjistila u snídaně, navíc z Krák cítila, že vůbec, ale VŮBEC není proti a tak se rozhodla, že nebude dělat křena, ať si hrdličky cvrlikají samy. Postavila se zabavila zbytek konvice s dweo vytočila se směrem ke dveřím od jejího pokoje.
,,Já nevím jak vy, ale já jdu dohnat ten deficit jak kráva. Vzbuďte mě na oběd.'' A dveře se zaklaply. Samozřejmě, že věděla jak oni, muhehe.

,,Tak a co teď?'' zeptala se sama sebe, ale odpovědět si ,,..teď si dáme deli.'' bylo v této situaci naprosto zbytečné. Spát, či nespat. Jít to tu všude prozkoumat? Honilo se jí hlavou a připadala si jak scénárista. Je na ní kam nechá svou postavu jít. ,,Haha'' zasmála se svým vlastním myšlenkám, nalila do sebe zbytek dwea a rozhodla se, že ospalá není ani trochu a že se mrkne kolem. Koukla z okna a zhlédla kousek modré střechy.
,,Ha! Půjde se zkoumat!'' Slunce teprve vycházelo, do oběda spoustu času, šla do koupelny aby si rozčesala vlasy, které už stačily docela proschnout. Byl to děs a utrpení, ale naštěstí o moc vlasů nepřišla, popadla jeden kožený řemínek a usoudila, že by se mohl využít místo gumičky. Svázala si vlasy do ohonu a spokojeně pohlédla do zrcadla
,,Jo, připravena na všechny ošklivé zrůdy co na mě vybafnou venku.. ha ha.'' Vyšla ze dveří malého domku a vydala se napravo. Jak si postupně vzpomínala na mapu, měla by tam být i pláž. Co když je ten Damien nějaký úchyl, že jo. Šla podél plotu a zahlédla ty dva, jak po sobě stříkají vodu a ohromně se tím baví. Usmála se nad štěstím své kamarádky a šla zkoumat okolí domu s modrou střechou. V rozích budovy byly postaveny různé sudy, bedny a podivné balíky, moc se jimi nezaobírala. Byla zvědavá, co je uvnitř budovy. Přitáhla si jednu menší bedničku, z hromad, vytáhla se na špičky a přidržujíc se parapetu nakoukla skrz sklo.
,,Nejspíš to byly další pokoje pro návštěvníky, kterých tu je pomálu.'' usoudila podle, postele, která se zde nacházela, chtěla se podívat po truhle, ale ztratila rovnováhu a rozplácla se vedle. Její pád otřásl nedalekou keramickou vázou, která se rozbila snad na tisíc kousků.
,,A do háje! Snad nebyla nějak cenná nebo tak..'' začala sbírat větší střepy a zahrabávala je bokem k ostatním vázám, aby nebyly moc vidět. Zabrána do práce, že ten zvuk připomínající vzlykání skoro přeslechla.
,,Cože? Kdo tady, v téhle díře.. může vzlykat?!'' odhodila poslední viditelný větší střep a začala se shánět po původci toho zvuku. Koukala se do váz, které byly poblíž, za sudy, pod sudy.. dobře pod sudy ne ty byly moc těžké, teprve když nahlédla do škvíry mezi bednou a studenou cihlovou stěnu objevila červenou hlavičku, vzadu s takovými krátkými bodlinkami, který jí připomínal kdysi moderní účes, který nosila asi v páté, šesté třídě - zadní vlasy kratší, nagelované aby trčely na všechny strany. Tady tomu malému stvořeníčku však na rozdíl od ní držely. Prostě něco jako ostříhaný Sonic.
,,Chudinko malá, ty ses nám zatoulala?'' zvolala něžně a odsunula s námahou velkou bednu. Malé červené stvořeníčko na ní upřelo černá oválná očička s bílými zorničkami, né jak to bývá u úchylných okatých velikonočních vajíček u dolního okraje oka, nýbrž nahoře. Okamžitě k němu pocítila velkou náklonnost. Natáhla k němu ruce a zvedla do náruče.
,,Určitě jsi tady vyhládlo viď, pojď půjdeme se poptat domů, co bych ti mohla nabídnout.''
,,Děkuji, má paní.'' proneslo stvoření vysokým tichým hláskem. Až teď jí to trklo.
,,I já jedna hlava dubová, pleskla se rukou do čela, ty jsi skřítek co?'' jojo, ten její spánkový deficit ,lehce' prodloužil její vedení.
,,Skřítka, má paní.'' proneslo stvoření
,,Jej, promiň, to jsem nevěděla. Tak to ti musíme vymyslet nějaké jméno..''

Vykládala Michelle jdouc do Babamovy chatrče.
,,Mistre Babamooo..'' volala když vpochodovala do společenské místnosti (tento název jí přišel nejvhodnější pro místnost s krbem).
,,Ano, děvče?'' ozvalo se za ní a Michelle se s úlekem otočila
,,Fuj to mi nedělejte! Málem jsem se po.. teda no prostě jsem se lekla.'' prohlásila s oddychem a ukázala na skřítku.
,,Tak už jste se našly, děvčata. No to je skvělé!'' řekl Babama s tím jeho záhadným úsměvem a dál dodal jen to, že ať dělám to, co mi káže instinkt, pak zase zmizel.
,,No super.'' zamumlala Koň a šla se postarat o svou malou svěřenkyni. Když jí umyla, popadla nějaké ovoce a šla se skřítkou před Babamovu chatrč a usadila se na rohu aby viděla přicházející přátele.
,,Ještě to jméno jsem ti nedala.. víš co, budeš se třeba jmenovat Kofila, hezké jméno, ne?'' řekla Koň a začala jí krmit kousíčky plodu podobnému jahodě, co popadla na stole ve společenské místnosti. Kofila se jí uvelebila na klín a spokojeně chrupkala. Michelle jí spokojeně pozorovala a ani si nevšimla fialové kuličky co se usadila na prahu. Z rozjímání jí vytrhl až zvuk kroků, zahlédla blížící se Krák se zeleným skřítkem a Damiena. Až teď si všimla skřítka, který tu čekal. Čekal na Damiena, který koukal překvapeně, ale zahlédla v jeho očích i štěstí, otočila hlavu zpět ke kamarádce.
,,Krák! Krize! Totiž je to supr ale víš jak!'' mávala na ní, aby si jí všimla. Krák vešla dovnitř a Koň ještě zůstala venku s Kofilou, protože neměla to srdce jí budit. Trošku si zdřímla s ní, ze spánku jí však vytrhlo jasné světlo.
,,Co to sakra…?'' vyjekla a vběhla do společenské místnosti, protože čekala, že Babama opět bude vědět a poskytne jim vysvětlení. Vběhla i s Kofilou v náručí, Damien už tu byl a Krák se objevila za okamžik. Babama stál u krbu a usmívaje se prohlásil onu větu..
,,Tak, a náš čtvrtý člen právě dorazil…S Tarathielem se seznámíme u oběda.''



Koň
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 9. února 2011 v 21:35 | Reagovat

Whaou! xD Z některých hlodů nemůžu xD (např. Veverka a spokojenost s větvičkama v hlavě xD)
Tákže, což znamená....že bych se měla pustit do další kapitoly....a Tarathiela o.O xD

2 Koň | Web | 9. února 2011 v 21:37 | Reagovat

JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!!! xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama