Vyšší cíle hrdinů - kapitola pátá - ,,Zjevení písku''

15. srpna 2011 v 17:01 | Koň |  [FF]Vyšší cíle hrdinů

Po dlouhé době, další díl naší fanfiction... R.I.P želatino..




***

,, Nepůjdeme do toho tentokrát spolu? Ve dvou se to lépe táhne..'' zvolala Mich směrem k Tarathielovi po cestě zpět do lesa za želé ňuníkama.
,,Zrovna jsem chtěl, navrhnou totéž,'' usmál se a hrotem mečem ukázal směrem k nejbližší noře.
,,Je jich deset. Já pět, ty pět, souhlas?''
,,Jasňačka,'' ušklíbla se Mich a vrhla se s pískem na želatinu vpravo. Za chvíli létala želatina, písek a naštvané výkřiky z obou stran. S každým dalším zabitým králíkem se Michelle cítila s mečem v ruce jistější a jistější. Meč, který jim daroval Babama, byl sice dost nevyvážený a bolela z něj ruka, ale bylo to lepší než drátem do oka. Po pěti norách, ve kterých našli pouze přísady na léčebný nápoj, nechutnou trávu, onen podivný prášek a pár měďáku sebou praštili do trávy, aby trochu spočli.
,,Už to není taková hrůza, řekla bych.'' nadhodila Mich prohlížeje si víření blankytných motýlích křídel nad hlavou.
,,Pokud myslíš své umění s mečem, myslím, že máš pro to máchání docela talent.'' řekl Tarathiel.
,,Ale houby, myslela jsem … no, že nám to jde docela rychle a ani nejsme moc potrhaní.. a tak.'' reagovala Mich s ruměncem na tváři.
,,To je taky fakt, celý proces se zrychlil, pokud budeme pokračovat tímto tempem, již brzy budou muset vyhlásit králíčky ohroženým druhem.'' oznámil vážným hlasem a vyskočil zpátky na nohy. ,,Dost flákání, pojďme se postarat o ten zbytek.'' podal ruku Mich a vytáhl jí na nohy tak rychle, že se jí zamotala hlava a na zlomek vteřiny ztratila rovnováhu. Poté co jí nalezla v Tarově náručí, rychle se odtáhla, vyrovnala do pozoru, zasalutovala a s rázným ,,Ano pane.'' popadla meč a hrotem ukázala na nedaleký shluk nepřátelské jednotky želatináčů.
,,Za mnou generále! Začínám mít chuť na pečené marshmalowy.'' zavelela rázným hlasem a pochodovala k prvnímu z nich. Tara chvíli nechápavě hleděl, než pochopil co se děje a pak přistoupil na její hru.
,,Vojíne da Koň, rozkazy tady vydávám já! Máte štěstí, že marshmalowy bych si dal také.'' zvolal směrem k ní a pochodoval k druhému králíkovi. Jejich skřítci jim byli celou dobu v patách, připraveni vybrat zbývající nory a zpracovat zbytky želatiňáků.
O pár minut později už se opět ozývaly tlumené dopady odsekávané želatiny do lesní půdy.

***

,,Nora je už čistá pane.'' oznámil Failon hlubokým hlasem Tarathielovi a předal mu část nalezených věcí. S druhou částí přiskákala Kofila k Michelle opírající se o kmen stromu, která si právě otírala pot z čela rukou s několika hojícími se rankami po jehličkových zubech králíků.
,,Díky Kofi, máš pohov. Uff, škoda, že v těch brlozích není taky něco užitečného, třeba nějaký líp vyvážený meč.'' houkla otráveně a zakroutila bolavým zápěstím. ,,Toho starého krámu, už mám plné zuby.''
,,Ale notak Mich, nečerti se. Ve městě si seženeme lepší, taky už toho mám tak akorát.'' uklidňoval ji Tarathiel a stiskl jí rameno.
,,Hmmm.. super, už aby to bylo..'' zabručela Mich, setřepla Tarovu dlaň a udělala rázný krok vpřed. ,,Tak kolik ještě?'' pronesla s vražedným výrazem připíchnutým k čepeli svého meče.
,,Už jen poslední, to budeme mít z krku během pár minut.'' řekl povzbudivě Tara a vyhlížel mezi stromy nejbližší noru. ,,Támhle.. ta vypadá že by jich mělo být po málu.'' vzal si meč, připravil váček s pískem a vyrazil.
,,Už se těším až jim zakroutím ušiskama..,'' zamumlala ještě Mich sadisticky a vyběhla aby mohla prvnímu želatiňákovi vpadnout do zad. Nevšimla si však kořenu, který vykukoval mezi porostem, a s překvapeným výkřikem, který úplně přehlušil Tarathielovo : ,,Pozor, ať nezakopneš.'', padla na zem. Želatiňák se skokem obrátil a koukal Mich tváří v tvář. Želatina se vztekem otřásla a počala rychle zkracovat jejich asi dvoumetrovou vzdálenost.
,,Ahoj.'' pozdravila ho Mich s zoufalým usmáním a zatímco želatinu, připomínajícího rozzuřeného býka pozorně sledovala, snažila se pravou rukou nahmatat meč. ,,Do háje..'' sykla a uhnula pohledem do prava aby ho našla. Želatiňák ztrátu pozornosti využil, aby dlouhým skokem zkrátil zbývající metr, který je dělil.
,,Mich, pozor!'' vykřikl Tara vyděšeně, prodíraje se křovím aby u ní byl co nejdříve. V hlavě mu to šrotovalo pěkně rychle. Musel tomu zabránit, ale jak? Vypadl z křoví a jako nejrychlejší řešení zvolil písek do očí. V tom se kolem něj objevilo žluté světlo. Jakoby se v té chvíli, zastavil čas. Uslyšel zvláštní melodii a koukal na pískem omráčeného želatiňáka, který náhle hopsal úplně na opačnou stranu. Mich to dodalo dost času, aby popadla meč, sesbírala se ze země a tu potvoru dorazila. Celou show se zaujetím pozorovala armáda dalších želatiňáků, čítajících asi 8 kusů. Očividně je to velmi pobavilo.
Tara se vzpamatoval a doběhl se ujistit, jestli je Mich v pořádku.

***

,,Hej ty kouzelníku, jaks' to proved co? Zachránil si mi rypák, kámo, díky!'' vyhrkla nadšeně, praštila ho do zad. V tom se ozvala rána. ,,Hůstýýý.. viděls' to světlo tam?'' houkla Mich vyjeveně s prstem směřujícím do lesa, ve kterém se před chvílí objevil sloup světla.
,,No mě spíš, než nějaké světlo znepokojuje tohle.'' kývl hlavou ke stahujícím se želatiňákům. Mich odvrátila pohled od lesa a zmerčila natěšené králíčky.
,,Myslím, že si zahrajeme na Mr. A Mrs. Smithovi.. znáš ten film? Pokud ne tak teď to poznáš. Připrav si písek, omráčíme je na jednou a pokusíme se je zabít a nebýt zabiti, pokud to nevyjde a ucítíš smrt na jazyku.. zdrhej.'' vysypala na něj rychle, zatímco po očku sledovala králíky. Levou rukou chňapla váček s pískem, stiskla pevněji jílec meče, upravila postoj nohou a vykřikla. ,,Akce!'' Tarathiel neměl šanci nic namítnout, Mich nasypala svým čtyřem králíkům do očí písek a s bojovým řevem se vrhla na prvního z nich. Nasypal tedy do očí písek zbývajícím a kryl Mich záda. Tato Kamikaze akce nevyvázla bez mnohačetných pokousání a škrábanců nedalekého keře, kde byli v boji zatlačeni.
,,Wohohooo to bylo vzrůšo co..?'' vydechla chraptivě. Oči jí svítily nadšením a zorničky měla rozšířené. Byla unavená a udýchaná jak po maratónovém běhu, ale to jí teď bylo úplně jedno.
,,Prosím tě o jedno, Mich. Řekni mi příště, až se nás zase budeš snažit zabít, s předstihem ano? Chtěl bych stihnout sepsat závěť.'' ušklíbl se Tara a svezl se po kmeni stromu na zem.
,,To ti slíbit nemůžu, zlato.. jsem nevypočitatelná..,'' pronesla tajemně a zasmála se svým ďábelským smíchem. ,,A teď jdu zjistit, co to bylo za přerostlou světlušku, které vybouchnul zadek uprostřed lesa.'' řekla s hraným zamyšlením a vyrazila do lesa a napálila to rovnou do pavučiny. ,,Kde se to tady sakra vzalo?'' mumlala a snažila se si tu hnusárničku sundat s obličeje a z vlasů. Při odmotávání se protáhla všemožnými křovinami a domotala se, až ke křoví za kterým se schovávala její kamarádka. Zprvu překvapený výraz vystřídal vševědoucí a zvolala na ni: ,,Ahojky, ty jsi někoho zabila, že si tu hraješ na schovávanou?'' Krák jí popadla za podrápanou levou ruku, strhla jí k zemi a kývla směrem za keř.
,,No ty vole!'' ujelo jí. Viděla vysokého, štíhlého kluka, pouze v teplácích. A ty vlasy! ,,Platinová blond.. a žádné odrůsty.. kurňa tak buď si to barvil nedávno nebo.. ne to nemůže být přírodní.. a nebo taky může, páč jinak by nebyly tak zdravé, když je má do půli zad a.. ty čokoládově tmavé oči.. a úzké rty.. no hned bych.. '' honilo se jí hlavou. ,,..dost!'' sjela se tlumeně, vytřepala ty necudné myšlenky z hlavy a odfkla si. ,,Tady něco nesedí, ten týpek je až moc dokonalý, až moc vyspělý až moc… až moc! Navíc.. jsme měli být jen čtyři ne?...,'' zhodnotila týpka objektivnějším způsobem a protože věděla, že Krák čeká, až svůj názor vyjádří nahlas, prohlásila: ,,Tarathiel je hezčí. A bude v tom velkým domě sám, dobře mu tak. Mám z něho blbý pocit.'' tímto ukončila svoji misi ,,Najdi světlušku.'' za ukončenou a zdejchla se zpátky do lesa, aby našla Tarathiela a zjistila, jestli tam vyseděl důlek, nebo už šel za Babamou.

***

Snažil se vysedět důlek. Pořád seděl u toho kmene a vyhlížel jí mezi stromy. Když jí spatřil v očích se mu objevily jiskřičky neznámého původu.. snad radosti, úlevy..? Mich nevěděla.
,,Tak co světluška?'' zeptal se dřív než Mich spustila a umlčela ho i s myšlenkama.
Mich se usmála a vysypala mu, že světluška je ve skutečnosti docela slušně rostlý blonďatý týpek osmnáct až dvacet, že tady vůbec nezapadá, je divný a že se bojí o Eitin, páč je to její typ. Tarathiel tiše naslouchal pak prohlásil:
,,Já myslel, že už jsme všichni.. i Babama to říkal, ne?''
,,No právě!'' plácla Mich a šlo vidět, že jí to v kebuli pořádně šrotuje.
,,Víš co, Mich? Práci máme hotovou, půjdeme pro odměnu a zept..''
,,Tady jste,'' vyhrkl udýchaně Damien.
,,Eitin je v lese, hraje si na schovávanou, měl bys dát pozor, ať ti jí nespapá světluška,'' odpověděla Mich pohotově.
,,Co se děje?'' ptal se Tarathiel.
Naštvaný Damien ignoroval Michinu větu, která pro něj naprosto postrádala smysl a spustil:
,,Máme nového příživníka, vážení… nějakého přitepleného playboye.. fakt paráda.. Eitin se ho hned ochotně ujmula a všechno mu osvětlila.. vypadá to, že si moc rozumí… neříkal Babama, že jsme všichni?'' příliv slov z něj tekl jako lavina. Naštvaně kopal do kamínků na cestě a bylo nad slunce jasné, že s novým klukem si Damien nebude rozumět ani trochu.
,,Jdu napřed hoši, vypadá to, že si máte ještě co říct, v soukromí..,'' nadhodila Mich a jako stvrzení těchto slov jí zakručelo v žaludku.

***

Koň vpadla do Babamova domu popadla dweo, nějaké mističky s jídlem a práskla sebou do křesla vedle Eitin. Žvýkala večeři, líčila jí dnešní honbu za želatinou a ani jí nevadilo, že Krák na její dechberoucí historky reaguje pouze kýváním. Konečně došli i kluci. Damien měl nasazený hodně solidní vražedný výraz, za který by se Mich vůbec nemusela stydět a k večeři si vzal pouze jablko, které si šel sníst do pokoje. To už Mich nechápala, na stres je jídlo přece nejlepší a po tak náročném dni.. Tara si sedl a Eitin se k němu natočila.
,,On vás vážně hledal v lese?''
,,No, jo. Objevil se zničeho nic, jakoby vystoupil ze stínu nebo co. Vypadal naštvaně a říkal něco o nějakém novém klukovi, prý nějaký přiteplený playboy…'' odpověděl Tara. A sakra Taro tos' neměl, pomyslela si Mich a zadržela Krák za včasu. Damienovi by zlomený nos neslušel. Rýpat do něčí orientace, když to nemá podloženo poblíž Krák.. au. Rychle dolovala nějakou psychologickou uklidňující větu..
,,Klídek kámo, to chce něco pořádnýho, aby si to hoch pamatoval. Znáš to, tichá voda břehy mele.''
Zdá se, že to stačilo. Krák se uklidnila a zlomené nosy se odkládají na později.
Za okamžik se otevřely dveře a v nich se zjevil Světluška. Sedl si na Damienovo místo, což Mich docela znepokojilo a ještě víc jí znepokojilo, jak se tvářila Krák.
,,Mé jméno je Arnax,'' představil se Světluška.
No super, to zní jako desinfekční prostředek, myslela si Koň a hodila okem po Tarathielovi, taky se netvářil zrovna nejpřátelštěji. Když se jejich pohledy setkaly, obrátil lehce oči v sloup.
Na to je třeba další šálek dwea. Bude si muset najít čas na rozhovor s Krák.
Babamův příchod byl jako závan čerstvého vzduchu, poté už rozhovor plynul volněji.
Už aby bylo po večeři… byla vroucná Michina mantra.

(Pětka byKrák)

Váš Koň
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krakin Shikazu | Web | 15. srpna 2011 v 18:01 | Reagovat

Prostě a jednoduše:
*Práskla sebou smíchy pod stůl*
Tak a jde se dál, vážení xDDD
(Skvěle, skvěle!)

2 Koň | Web | 15. srpna 2011 v 18:06 | Reagovat

Tak co proved ten Damien?! :DDD
(Díky, díky!)

3 Krakin Shikazu | Web | 16. srpna 2011 v 0:12 | Reagovat

[2]: Hehe, už víš, co proved XDD A to ,že jsem tak dlouho všechny napínala, až začínali uvažovat nad kravinama, je proto, že jsem čekala na tohle xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama