Slavíme výročí!

20. října 2011 v 3:28 | Koň |  Události
Už jsme spolu přesně jeden rok, měsíc a teď už 7 dní (je 0:00 když to začínám psát) a nelezeme si na nervy!
Wani-chan držíš rekord, hyungu!
Tento článek patří tobě ^^

Na Krokoušovy 16-tiny
--> J-rock duo visící na mojí ploše

A kde jsme se poprvé viděly?

Na BMA 1. září. Abych řekla pravdu, všimla jsem si jí hned jak jsem vpadla do třídy.. holka s fialovými vlasy sedící v zadní lavici na kraji u dveří, blížící se mi stylově nejvíce.. a přiznám ještě něco.. tipla jsem jí na punk. Něměla jsem tucha, že existuje něco jako Visual Kei a J-rock a Japonsko pro mě byl ostrůvek kdesi v Asii, kde spadla kedysi atomovka a vůbec nějaké nepěkné záležitosti z WW2, co jsem četla v Enigmě..
Prostě a jednoduše.. první dojem.. sympatická slečna s kterou si možná budu mít co říct :D
Nicméně byla jsem tam s Baruš a ostatními jsem se zatím moc nezabývala. Já a první kroky.. jsem v cizím prostředí poněkud nesmělá a tak se upínám na známé objekty..

Před BMA

Kdy to všechno začalo?

Já jakožto jedinec učící se originalitě, onemocněla jsem hned v pátek a tak jsem se nemohla účastnit (jako jediná) Adapťáku. Tudíž jsem se s kolektivem sbližovala skrze Baruš, která se sblížila na Adapťáku.
Podle Krokoušových časových poznámek to bylo 13.9.2010..
Jeli jsme na představení do Koňuldova (odvozeno z Krakinova, viz. Krák blog).
Baruš se stmelovala s kolektivem a já byla po abstinenci kolektivu.
A tak jsem mlela a mlela a hádejte kdo byl jediný člověk v okolí, který byl ochoten poslouchat.

Ano..Krák!

Víte, jedna z důležitých kvalifikací mého dobrého přítele je schopnost mě poslouchat, nebo se tvářit, že mě poslouchá aniž by to bylo moc podezřelé (přikyvování ve správnou dobu). Víte já po vás nepotřebuju názory. Pokud potřebuju názor a jsem v koncích tak si ho jasně vyžádám a většinou to víte od začátku. Když začnu prostě mluvit... tak vedu dialog v monologu.. položím otázku a hned si jí zodpovím.. jediné co k tomu potřebuje je někdo kdo vypadá, že mě vnímá. To pak samomluva vypadá přirozeně.
Tohle Krák zvládá na jedničku. A když potřebujete vědět její názor, tak řekne přesně to, co vás uspokojí, uklidní, potěší.. však víte co.
Většině lidí toto začne lézt po čase na nervy... u Krák jsem toto nikdy nepocítila.
Takže buď to tak bude nebo je fakt skvělá herečka :D

Školní výlet, Letiště Přerov

Proč jsme se tak sblížily?

Řeknu vám to takhle.. kdo přežije mojí výplachmood po nemoci, splnil vstupní test a dostal se do okruhu mých bližších přátel.
Od divadla byla Krák druhá osoba ke které jsem měla ve škole nejblíž hned po Baruš.. s ostatními jsem se teprve sbližovala. Stále jsem byla dost upnutá na Baruš a ta se stále více sbližovala s holkami se kterými byla na pokoji na Adapťáku. Snažila jsem se zapadnout, ale měla jsem z toho komplexy.. zato když jsem byla s Krák všechno bylo v pohodě.. rozumněly jsme si především proto, že jsme obě ujížděly na on-linovkách..
Já Grepolis a ona MMOčka + zkušenosti s DK atd. S nikým jiným jsem o tomhle tématu nemohla mluvit. Začala jsem číst její blog a myslím, že reál/virtuální svět se dělí o naše sblížení půl na půl.
Moje upnutí na Baruš už bylo trošku přes příliš a čím více si Baruš byla blíž novým kamarádkám, tím více já byla na dně.
Abych řekla pravdu nedivím se.. když se na to dívám s odstupem, byla jsem jak stíhačka. Já bych se poslala asi do prdele, fakt že jo.
Nadcházelo mé ,,temné období''. Pocity méněcennosti, osamělost.. upnutí na virtuální svět.. problémy doma..
Chápala jsem, že to jak jsem se nalepila na Baruš byla velká hovadina a že se musím sebrat a už nikdy se lepidlem nestát.
Hledala jsem samu sebe.

Bylo to težké, ale sebrala jsem se a velmi za to vděčím i Krák, která mé ''na dně'' výlevy četla a povzbudivě komentovala.
A já se naopak snažila být dobrou vrbou jí.
Protože.. kde má vrba vrbu?
A tak se z nás během jednoho pololetí postupně stala nerozlučitelná dvojka.
Dovolím si odkázat vás na článek, který psala Krák v lednu..
V bodech
  • Závislačíme obě jsme obě a náramně nám to vyhovuje
  • Okolí nás často nechápe.. a v tom se vyžíváme
  • Když jdeme po ulici lidi se otáčejí a buď se diví nebo jsou znechucení.. to nám taky vyhovuje
  • Čteme stejné knížky a můžeme se hodiny bavit o ději a snít o postavách se kterými sympatizujeme
  • Krák mě nakazila její hudbou a Asian Dramaty a následnými fangirláky
  • Jen ona je zašifrovaná v nejhezčím japonském herci (KamenaSHI KAZUya)
  • Jen ona při mém záchvatu agresivity ve fyzice, či matice dokáže zůstat v naprostém klidu, číst si.. a při tom ještě občas chytit nějakou letící věc, případně chňapnout brýle včas když lezu spát pod stůl
  • S ní jsou i chvíle kdy obě mlčíme fajn
  • Když nejvíce umíráte hlady.. podělí se o svačinu
  • Když vychrlím odstavec v aaakdjksajncbiweurjštině zakončený ,,nochapešne?!'' .. vždy chápe
  • Bylo nám řečeno, že spolu musíme napsat nějaký příběh a proto vznikl KK projekt
  • I nejtemnější školní dny jsou světlejší když máte Krokodýla po boku
  • s ní sou krize švanda
  • je svá, cool a šik
  • i když jsme každá jiná, dohromady jsme synchronizované
  • můžeme se bavit o dvou (a více) věcech naráz
  • má emo želvu
  • její tiskárna se jmenuje Yoshiki
  • je to krokodýl a já jsem její meč
  • tohle všechno vám začne neskutečně chybět když se vám to nedostává více než tři dny
  • hledaly jsme se až jsme na sebe zbyly
  • a mohla bych pokračovat na další A4ky
Těžko se hledá taková spřízněná duše jakou je pro mě krokodýl..
Protože jen ona je Wani-chan-hyung(brácha) a je moje nejkrásnější děvče!
Zerostyle
Wani-chan a Katta-chan s.r.o

...Sranhae hyung...
...Arigatogozaimashita...
...Za to že existuješ v mém světe...
Je toho ještě spousta co bych mohla napsat.. ale už jsou 3 hodiny a pět minut a moje makovice je vysypaná a oči mám jak dvě chilli papričky.

Ach chce se mi spááát.

Oyasumi~
Katt-Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krakin Shikazu | Web | 20. října 2011 v 16:57 | Reagovat

A tak jeden neví, jestli má brečet, smát se, hledět na ty fotky a uvažovat, kde se vzaly (ok, věděla jsem o všech kromě té Zerostyle, na tu jsem zapoměla o.O)
...a nebo si to prostě přečíst, usmát se a odkývnout, protože to je všechno pravda...
...až na fakt, že když jsem prvního září vpadla vysmátá s parfumerií a zbytkem do třídy, ty už jsi tam dávno seděla =P xD
Ach, sama si někdy říkám, jestli jsem tak velký flegmatik anebo mě tísíce zkušeností se sebevrahy a zakomplexovanými lidmi, kteří měli tu tendenci stát se mými přáteli změnily tak, že už si nejsem schopná popovídat s normálníma lidma.
Nadruhou stranu, kdo potřebuje normální lidi?
Aishiteru~

2 Koň | Web | 20. října 2011 v 17:07 | Reagovat

[1]: ^^
Fakt už sem tam seděla? :D No tak to bylo asi druhý den.. nicméně to co jsem napsala o prvním dojmu platí :D
Hele já se nikdy nechtěla zabít doopravdy! :D
A ty komplexy přešly! :D
..no dobře.. stále nejsem normální v jiných směrech :D:D:D

A co je v dnešním světě normální? Nuda?

^^♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama